Přitiskla jsem rty na rty toho zjevení, ale cítila jsem jen vzduch. Ani náznak statické elektřiny. Prostě… nic.

Zklamaně jsem otevřela oči.

„Promiň,“ řekl.

„To není tvoje chyba,“ zašeptala jsem. „Nejsi skutečný.“

„Mohl bych být. Kdyby sis s ním promluvila.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Není to tak jednoduché.“

„Proč ne? Záleží vám na sobě.“

Mé bolavé srdce už tohle mučení nedokázalo snášet. „Jemu ne. Ne