„Jak vypadám?“ zeptala jsem se Isoldy, zatímco jsme se v mém pokoji na koleji chystaly.

Podívala se na mě a protočila oči. „Směšně.“ Přišla ke mně a strhla mi z hlavy tu lacinou blonďatou paruku.

„Hele!“

„Vypadala jsi, jako bys šla na konkurz do nějakého nízkorozpočtového ochotnického divadla. Věř mi. Ta příšernost by na tebe jen zbytečně poutala pozornost.“

„Ach jo, tak fajn.“

Měla jsem o Killian