Od té doby, co jsem odešla od Killiana, jsem byla v naprostém rozkladu. Usedavě jsem plakala, samý vzlyk a škytavka, a každých dvacet vteřin jsem smrkala.

Snažila jsem se zavolat Phoebe, ale přes můj pláč a popotahování mi nerozuměla ani slovo. Asi mě nemělo překvapit, když se o dvacet minut později objevila u mých dveří i s Isoldou, vybavené dekami, polštáři a třemi kelímky zmrzliny.

„Tohle je ro