Poté, co jsem před knihovnou narazila na Killiana, jsem usoudila, že Isolda měla pravdu. Kluci byli komplikovaní a matoucí a mnohem jednodušší bylo soustředit se výhradně na studium.

Vyhýbala jsem se Killianovi i Vaughanovi, a když jsem nebyla na přednášce, většinou jsem se učila v pokoji.

Několik dní byl docela klid. Žádná trapná setkání, žádné náhodné projekce, žádné vyfocené polibky.

Pak jednou