Killian mě dovedl ke svému autu a jeli jsme přes město do redakce novin, kde pracoval Cormac. Uvnitř jsme šli za zvukem Cormacova zvýšeného hlasu do otevřené kanceláře jeho šéfa. Všichni byli tak zaneprázdněni prací, že nám nikdo nevěnoval pozornost.

„Je mi jedno, co říkali, pane. Copak to nevidíte? Bojí se pravdy. Snaží se nás umlčet, aby utajili své hnusné chování.“

„Tomu rozumím víc než dobře,