Poté, co moje matka dochrlenila svá jedovatá slova, otočila se a s otcem bez dalšího slova odešli.

Jakmile byli pryč, Killian uchopil madla mého vozíku a odvezl mě zpět do nemocničního pokoje. Jemně mě zvedl z vozíku a uložil na postel. Společně jsme mi urovnali přikrývku.

„Hned jsem zpátky,“ řekl pak Killian a narovnal se.

Chytila jsem ho za rukáv. Po tom, co se právě stalo, jsem opravdu nechtěla