Slyšela jsem Killianovy i vlkovy myšlenky ve své hlavě tak jasně, jako by seděli vedle mě.

*Moje. Moje. Vrať se ke mně. Evangeline!*

Byl jako šílený, podlehl své instinktivnější vlčí polovině. Jeho pocity, víc než i jeho slova, do mě bušily jako beranidlo. Jeho zoufalství. Jeho strach. Jeho hněv.

Ve vlčí podobě držel s SUV krok. Pak na rovém úseku silnice zrychlil a dostal se na úroveň auta.

„Nene