Zíral na ni a v obličeji měl vepsaný šok. „Sloane... Whitakerová?“

„Ano.“

Lorenzo pomalu obcházel stůl, jako by se bál, že zmizí nebo uteče jako divoké zvíře. Jeho oči sklouzly k jejímu břichu, chvíli tam spočinuly a pak se vrátily k její tváři. Úleva v jeho výrazu byla nepřehlédnutelná.

„Nechala sis ho,“ řekl a hlas se mu chvěl emocemi. „To dítě. Ty jsi ne...“

„Nenechala ho vzít?“ dokončila za ně