Měl pocit, jako by se čas zastavil a zhroutil sám do sebe. Lorenzo seděl s lokty na kolenou a hlavou v dlaních. Klouby měl bílé. Dýchal mělce. Stěny na něj začínaly doléhat, ale už přes hodinu se nepohnul.

Stejně tak ani Dominic, který stál u dveří jako stráž. Ivy seděla v křesle vedle něj, ruce spjaté tak pevně, že jí při každém pohnutí zapraskalo v kloubech. Margot tiše seděla poblíž a zírala na