Král Konstantin už seděl u stolu v soukromé jídelně, když dorazili; vedle šálku kávy měl rozložený stoh papírů. Vzhlédl, jakmile vstoupili, a jeho tvář se rozzářila vřelým úsměvem.

„Ah, tady jste!“ zvolal a vstal. „Už jsem si začínal myslet, že se snad vůbec neukážete.“

Adeline cítila, jak jí do tváří stoupá horkost, a říkala si, jestli její tchán dokáže z její tváře vyčíst, co přesně je zdrželo.