Elena

Dantovy hnědé oči se dívaly do mých a já se v nich okamžitě ztratila. Nedokázala jsem z jeho tváře vyčíst výraz, ale věděla jsem, že nad něčím přemýšlí. Trochu se zamračil a zasyčel pokaždé, když z rány pocítil bodavou bolest. Zase tak moc mu to ale nevadilo, když pohledem přejel po mém těle dolů.

Jeho horké ruce mi sjely po bocích, než se zastavily na mých kyčlích.

Naše oči se nedívaly nika