Dante

Vzpomínky na Elenu, stojící v bílých přiléhavých šatech, byly v mé mysli stále živé. Na způsob, jakým se její tmavě zelené oči upínaly do těch mých hnědých; byla to pro mě padlý anděl. Byla to má zachránkyně, přestože já v té době byl příliš zaslepený na to, abych to viděl.

Zamiloval jsem se do své ženy. Do stejné osoby, u které jsem přísahal, že ji nikdy milovat nebudu.

Přesto jsem ale uvěř