Elena

Uplynuly dva týdny od chvíle, kdy jsem naposledy viděla Danteho. Čekala jsem, že budu mizerně trpět, ale dny plynuly jako v mlze, skoro jsem si ani neuvědomovala, jak utíkají. Hluboce mi chyběl. Jen jsem na to přestala tolik myslet, protože jsem chtěla ignorovat vlastní bolest.

Stalo se pro mě rutinou zůstávat v pokoji a čekat na mámu, až se mnou stráví den. Nechtělo se mi chodit dolů, pokud