Elena

Tiše jsem se tiskla k Danteho krku, zatímco mě nesl. Kráčel opatrně, a když jsme dorazili do naší ložnice, položil mě na postel. Váhala jsem, zda ho pustit, ale on nikam neodcházel a ujistil mě o tom.

Stále jsem ho sledovala, bála jsem se, že když odvrátím zrak, zmizí.

V ložnici byla tma, ale on rozsvítil lampu na nočním stolku, posadil se vedle mě a vzal mě za ruku.

„Nemůžu dýchat,“ zakňour