Stasia

Dalších pár týdnů uběhlo jako v mze a bylo skoro šílené, jak rychle ten čas letěl. Zaměstnávala jsem se úkoly a zprávami do školy, neměla jsem moc času myslet na Lorenza – pokaždé, když jsem se vrátila domů po přednáškách, byla jsem příliš unavená na to, abych trávila noci přemýšlením o něm.

Od toho dne v Římě už jsem ho nikdy neviděla.

Bylo to, jako by nikdy neexistoval. Opravdu jsme se vr