Stasia

„Smlouvu?“

Zmateně jsem svraštila obočí a dívala se mu přímo do očí; snažila jsem se v nich najít alespoň špetku smyslu pro humor, pokud tedy nějaký měl. On však nežertoval, když řekl, že pro mě má nabídku – myslel to vážně, smrtelně vážně.

„Ano, smlouvu,“ odpověděl a přikývl.

„Mohl bys mi prosím vysvětlit, co tím přesně myslíš?“

„No, myslím, že tahle smlouva by byla prospěšná pro nás oba.