Stasia

Usnuli jsme si v náručí a než jsme se nadáli, bylo ráno. Sluneční paprsky pronikající skrz prosklená okna mě vyrušily ze spánku, takže jsem otevřela oči a otočila se na druhou stranu. Ocitla jsem se tváří v tvář Lorenzovi, který stále tvrdě spal, sluneční svit ho vůbec netrápil.

Zůstala jsem nehybně ležet na místě, bála jsem se ho vzbudit.

Jak tak klidně spal, vypadal velmi mírumilovně. Měl