Stasia

Ozvalo se tiché zaklepání na dveře, což nás přimělo se odtáhnout. Podívali jsme se ke dveřím, kde stála máma s mírným úsměvem na tváři. Bylo od ní hezké, že nejdřív zaklepala, místo aby prostě vtrhla dovnitř, i když na to měla plné právo, protože na mě byla naštvaná. Věděla jsem, že se na mě zlobí, nic jiného se ani čekat nedalo.

„Můžu dál?“ zeptala se a čekala na svolení.

Přikývla jsem a u