„Pane Vane,“ zavolala Carys a s pohledem upřeným k zemi opatrně vešla do ložnice.

Rowan zvedl hlavu od notebooku a s nakrabaceným čelem sledoval, jak si pohrává s lemem své extrémně krátké noční košilky, která jí sahala sotva nad kolena.

„Co je?“ zeptal se a mlčky polkl doušek pití. Carys byla úchvatná a z mnoha důvodů nedokázal ovládnout nutkání ji mít.

„Nevím, jestli jste už připraven k jídlu,“