„Vítej v mém pekle, miláčku,“ zašeptal a z jeho zlověstného úsměvu Everly zamrazilo.

„Jdi ode mě,“ zasyčela.

Conrad si odfrkl, rukou jí uhladil vlasy a usmál se jako nevinný džentlmen. Byl to ten samý úsměv, který tak dobře znala, ten, kvůli kterému si kdysi myslela, že je to dobrý chlap – milá, nevinná duše.

„Ty pořád nechápeš svou situaci, zlato, nebo si hraješ na hloupou jako idiot?“ Ušklíbl se