Abramovi se hrůzou rozšířily oči, když se Desmondova mrazivá slova rozlehla studenou, spoře osvětlenou celou. Projela jím vlna strachu, tělo se mu nekontrolovaně třáslo a on lapal po dechu.

„T-tohle... mi nemůžete udělat,“ vykoktal Abram slabým hlasem, ale i přes bolest v něm zůstala stopa vzdoru.

Desmondův pohled byl neúprosný, ve tváři neměl ani špetku soucitu. „Už jsem to udělal. Ale neboj se,