Každý krok byl těžší a těžší, hrudník se jí svíral pod tíhou emocí, které se tak usilovně snažila potlačit. Zrada, hněv, smutek – to vše v ní vířilo jako bouře, která se má každou chvíli rozpoutat. Conradovy prosby jí zněly v uších, ale jen rozdmýchávaly oheň, který v ní hořel. Jak se vůbec mohl opovážit žádat o odpuštění po tom, co provedl?

Když došla k autu, zastavila se. Ruce se jí třásly, když