V Elizině obývacím pokoji se rozhostilo křehké ticho, které přerušovalo jen tiché vrkání miminka a jemné tikání starožitných hodin na krbové římse. Ruce se jí mírně chvěly, když si uhlazovala sukni, a ve vzduchu mezi nimi těžce visela desetiletí ukradeného života.

„Musíte mít tolik otázek,“ řekla Eliza a v jejím hlase byla cítit tíha nesnesitelné ztráty. „O tom, co se skutečně stalo. O ní.“

Desmon