„Vím, že nechceš nikoho zabít, ale budu se cítit líp, když budu vědět, že máš čím se bránit.“

„Zele, nenosím zbraň proto, že bych ji mohla použít.“

„Bez ní tam rozhodně nepůjdeš, to si piš.“

Zastrčí si nůž za pas a upřeně se zadívá na dům.

Všechno je tiché. Žádná střelba, žádný křik – a to je na tom to nejvíce znepokojující.

„Mohli by být pořád naživu,“ zašeptám. „Možná se schovávají, nebo…“

„Pojď