Zel

Sotva si uvědomuji, že mě někam přemisťují. Myslím, že to není těmi ranami. Bolí mě celé to zatracené tělo, ale nejvíc bojuji s vyčerpáním. Ani si nepamatuji, kdy naposledy se mi podařilo usnout. Slyším kolem sebe hlasy, ale temnota mě táhne zpět a všechno mizí.

∞∞∞

Obklopuje mě teplo – vlhké horko, které mi obaluje údy, trup i krk. Ležím na zádech a cítím ruce, jak se mi pohybují po ramenou a