Sterling

Stále ještě poněkud omráčená rozhovorem, který jsem právě vedla se Zelem, zamířím do kuchyně. Všichni snídají a když vejdu, pozorují mě se zvědavostí – a myslím, že i s trochou strachu. Musím se sebrat. Budu všechno zpracovávat kousek po kousku, ale pokud se nechám paralyzovat, bude to horší, než kdybych necítila vůbec nic.

Hluboce se nadechnu nosem a zvednu bradu.

„Dobré ráno,“ pozdravím