Lucchese

Když vstoupím do své dětské ložnice, mám pocit, jako by se zastavil čas. Vzpomínky mi zaplavují mysl jako nezastavitelná, zběsilá kaskáda, zvláště ty na poslední noc, kterou jsem tu strávil, těsně předtím, než jsme utekli. Bylo mi devatenáct a nemůžu říct, že bych byl šťastný.

„Jsi v pořádku?“ zeptá se Ness.

Zavrtím hlavou, abych se soustředil na přítomnost – tady, v téhle ložnici, se svo