Adriana Cortezová

Před dvaceti lety

Tlačím do něj oběma rukama. Je to zbytečné. Nepohnu s ním ani o centimetr.

„Alessandro Valeriano, nech těch hloupostí. Čekají na mě.“

„Kdo?“

„Do toho ti nic není.“ Zkusím ho znovu odstrčit, se stejným výsledkem.

Jeho ruka zamíří k mé bradě a donutí mě, abych se mu podívala do očí.

„Poslouchej mě, Adriano. Všechno, co se tě týká, je moje věc. Teď mi odpověz: Kdo