Alessandro Valeriano

Jakmile se dveře koupelny zavřou, zprudka vydechnu a zavřu oči.

Tohle je horší, než jsem si vůbec dokázal představit.

Je pořád stejná – můj démonský anděl s tím svým výsměšným úsměvem, jízlivými poznámkami a drzým přístupem. Nenávidím ji každým vláknem své bytosti, ale zároveň cítím, jako by část mě, kterou jsem považoval za mrtvou, znovu ožívala.

Otevřu oči a zapálím si cigar