Adriana Cortez

Několik minut se snažím Milu uklidnit. Bolí mě slyšet ji plakat a vědět, že se trápí. Je to jen dítě a nechápe, proč nemůže dál žít s jedinou osobou, kterou kdy poznala jako matku.

„Zlatíčko, zhluboka se nadechni,“ zašeptám.

Její vzlyky začínají utichat a pak vidím Alessandra, jak se vrací z koupelny. Hlasitě si povzdechne a poté, co vedle mě na postel něco položí, popadne mou ruku