Lucia Solanová

Když procházím kolem zavřených dveří ložnice Lazzara Ricciho, nemůžu si pomoct a pozorně naslouchám. Slyšela jsem ho vracet se za úsvitu a taky se sprchovat. Nevím, kam uprostřed noci šel nebo s kým byl. Je to zvláštní, protože jsme si dřív říkali všechno; teď se ani neodvažuji zeptat. Chybí mi můj přítel – ten jediný skutečný, kterého jsem kdy měla – a včera v noci jsem udělala tu