Lucia Solanová

Tři hodiny – to je všechno, co dokážu naspat, než se probudím promočená potem. Částečně za to můžou ty noční můry, ale taky fakt, že se mi na záda tiskne skoro dvoumetrová, víc než stokilová stěna z čistých svalů.

Asi bych se měla cítit nepříjemně, když spím s Lazzarem Riccim, ale není to tak. Naopak, mít ho ve své posteli je to nejznámější a nejvíce uklidňující věc, kterou jsem za