Lazzaro Ricci

Probudím se na gauči v obýváku, který nepoznávám. Vypadá to jako malý byt, skromně zařízený. Na konferenčním stolku leží téměř prázdná láhev alkoholu – a můj telefon. S námahou se posadím a zkontroluju čas. Je skoro deset dopoledne.

„Dobré ráno.“

Trhnu sebou a málem vyskočím na nohy. Pokoj se se mnou zatočí a já se chytím za hlavu.

„Jsi v pořádku? Zase si sedni.“

Ten hlas poznávám. J