Ines Solanová

Tito se prudce postaví a zamračeně se na mě podívá. Je naštvaný. Dobře, protože já taky. Říkala jsem mu, ať s tím sakra přestane, a ten zatracený… To se vůbec nepoučil z Guidovy smrti?

„Ines Solanová, nepleť se do toho,“ zasyčí. „Chci pracovat a Benito mi jen pomáhá.“

Podívám se na svého šéfa – a jak teď chápu, i šéfa mého malého bratra. Můj hněv s ním zjevně nic nedělá. Pomalu si na