„To ona byla ta, co...?“ Položí mi ruku na předloktí mé protézy a já se zhluboka nadechnu nosem.

„Udělala, co musela, aby mi zachránila život. I když tomu ona sama nevěří, jsem jí za to vděčný.“

Její prsty dál kloužou po hladkém stříbrném povrchu a ona se znovu usměje.

„Je to jemné a opravdu příjemné na dotek. Není to tak zlé.“

„To říkáš jen proto, žes mě nikdy neviděla bez protézy. Ujišťuji tě, ž