„Vážně? Vždyť ani nevíš, co jsem chtěl navrhnout.“

Otočím se s úsměvem a uvědomím si, že mě holky sledují. Všechny vypadají, že je můj rozhovor nesmírně zajímá. Otočím se k nim zády a snažím se poodstoupit ještě o kousek dál, ale není moc kam utéct. Místnost je narvaná.

„Oprav mě, jestli se pletu – chystal jsi se mě pozvat na večeři.“

Znovu se zasměje.

„Ano, přesně to jsem se snažil říct.“

„Skvělé