Ines

Ani si neuvědomuji, jak dlouho už pláču Benitovi na hrudi, když cítím, jak mě zvedá do náruče a vynáší mě z místa, které pro mě po velkou část života bylo domovem.

Jsem vyčerpaná, údy mě sotva poslouchají a v mysli se mi usadil černý mrak, který mi brání jasně uvažovat. Bolest, vztek, smutek, hněv... Všechny ty emoce, které se ve mně vzedmuly, jsou tak ochromující, že jediné, čeho jsem schopn