Pohled Cassidy

Bylo pondělí ráno a já byla naprosto vyčerpaná.

Ne tak, aby to spravil spánek. Nohy mi sloužily. Oči jsem měla otevřené. Stála jsem vzpřímeně. Ale mentálně? Ryker mě za posledních čtyřiadvacet hodin vyždímal jako ručník.

Od toho rána se kolem mě vznášel jako nějaká nesmyslně vytrvalá chůva s příliš velkým množstvím energie a nulovými hranicemi. Bylo to k nezastavení.

„Není ti zima?“