Pohled Cassidy

Kellanův pohled na mně ulpěl, zatímco jsem strnule seděla u stolu. Pak se mu rty zvlnily do úsměvu.

„Sluší ti to, Xayro,“ řekl.

To jméno mi přejelo po kůži jako mráz a já sklopila oči k okraji talíře. Odmítala jsem se na něj podívat, odmítala jsem dovolit tomu slovu, aby se ve mně usídlilo. Nebyla jsem Xayra. Byla jsem to já.

Chvíli na mě netlačil. Mezi námi se rozhostilo ticho, vyp