Pohled Cassidy

V pokoji bylo ticho, které přerušoval jen slabý zvuk Kellanova dechu. Ležel natažený na posteli, zranění měl obvázaná, tvář bledou, ale klidnější než předtím. Seděla jsem na okraji matrace a pozorně ho sledovala.

„Jak se cítíš?“ zeptala jsem se potichu, abych nenarušila ten kousek klidu, který měl.

Mírně otočil hlavu a rty se mu roztáhly do slabého úsměvu. „Líp. Pořád to bolí, ale j