Pohled Willy:

Ztuhla jsem.

A Killian také.

Ani jeden z nás se neodvážil dýchat.

Hlasitý, nezaměnitelný zvuk rozbíjejícího se skla se stále rozléhal domem.

Někdo byl v domě. A soudě podle výrazu v Killianově tváři nikoho nečekal. Což znamenalo, že tohle bylo bezpochyby vloupání.

Ucítila jsem, jak mi Killianovy prsty na zátylku lehce cukly, než mě pustil. Čelist se mu zaťala a pohled mu sklouzl k po