Pohled Killiana:

Mé tělo naprosto ztuhlo. Arthurova slova visela ve vzduchu jako temný a těžký mrak. Nespouštěl ze mě oči a já z něj zrak taky neodvrátil. Nepohnul jsem se, neřekl jsem ani zkurvené slovo.

Nesnažil jsem se to popřít. Sakra, ani jsem nechtěl. Proto jsem tu taky byl.

Abych se smířil s tím, že jsem zabil vlastního otce.

„Nemáš, co bys řekl, co?“ zeptal se s přimhouřenýma očima. „Ani s