Pohled Willy:

Ano. Zatracený trůn. Nemohla jsem tomu říkat křeslo, protože to křeslo nebylo. Byl velký, černý a… krásný, s fialovými prvky, které zvýrazňovaly opěrku hlavy. Všechen dech mi vyprchal z plic.

„Killiane…“ Byla jsem příliš ohromená, než abych větu dokončila.

„Chtěla by ses na něj posadit?“ zeptal se. Málem jsem nadskočila. Ani jsem si nevšimla, kdy přišel za mě. Chtěla jsem se otočit a