Cesta výtahem do střešního bytu připadala Elaře jako věčnost. Nohy měla jako z olova, dech se jí zalykal pokaždé, když kovová kabina trhla. Byla zabalená v Kaelenově těžkém značkovém saku, jehož látka jí neustále dusivě připomínala muže, který právě na zadním sedadle taxíku rozebral její duši. Jeho vůně – drahý tabák, studený déšť a temná, dřevitá kolínská – jí lpěla na kůži jako cejch.

Došla ke d