Cassian byl Linneiným náhlým prohlášením zaskočen. Jeho oči pátraly v její tváři po jakémkoli náznaku váhání, ale viděl jen neochvějné odhodlání.

„To nemůžeš myslet vážně,“ řekl a v jeho hlase byla cítit nedůvěra. „To je tvé rodové dědictví, Linneo. Rodiče ti ho zanechali. Patří tobě a měla by sis ho nechat. Proč bys to všechno chtěla dát Gianě a Maxenovi?“ Zmatek byl jasně patrný ve svraštění jeh