Následujícího rána slunce vystoupalo na oblohu a rozzářilo svět pod sebou. Jeho ostré paprsky pronikly dovnitř a vyrušily Linneu z poklidného spánku v Cassianově náručí. Jejich těla byla tak těsně propletená, jako by to nebyli dva lidé, ale jeden.

Linnea se pohnula, víčka se jí zachvěla, jak mhouřila oči proti ostrému světlu. Jas jí ztěžoval úplné otevření očí, ale brzy si uvědomila něco jiného –