Safiyi bušilo srdce v hrudi, jak déšť bubnoval do oken a doplňoval rytmus matčina vzlykání. Sledovala její kroky, jak přechází sem a tam po obývacím pokoji a čeká na návrat svého muže domů. Pak najednou bouří pronikl zvuk auta přijíždějícího k domu.

„Mami, už je tady!“ zašeptala Safiya, přes zvuk deště sotva slyšitelně.

Sledovala, jak matka spěchá ke dveřím, utírá si slzy a nasazuje falešný úsměv.