Safiya stála na pohřbu a po tvářích jí stékaly slzy, když truchlila nad ztrátou své milované babičky. Nemohla uvěřit, že odešla a že už ji nikdy neuvidí. Safiya svou babičku vždycky tolik milovala. Po smrti své maminky v ní měla jedinou mateřskou postavu.

Po smrti maminky a dědečka to byla právě babička, kdo se o ni doopravdy staral. Safiya si vzpomněla, kolikrát ji babička prosila, aby šla žít k