Leanderovy oči se zúžily, jeho pohled zesílil, když se upřel do Davorinových. Leanderovy pěsti se mimoděk sevřely, klouby mu zbělely, jak jím probleskla frustrace. Toužil Davorina udeřit, vymazat ten k zešílení samolibý úsměv z jeho tváře.

„Jak to myslíš?“ odpověděl nakonec Leander hlasem protkaným lehkým zmatkem.

Davorinův pohled ztvrdl a jeho brada se vysunula vpřed ve vzdorovité výzvě. „Myslím