Corvinův pohled se zabodl do Emmeline, v jeho výrazu se mísila zuřivost se zklamáním, což způsobilo, že Emmelininy tváře zalil ruměnec rozpaků. Bez zaváhání popadla Emmeline Katarinu za ruku, její stisk byl pevný a panovačný. "Ty neposlušná dcero, pojď se mnou," okřikla ji a násilím Katarinu odtáhla pryč z místa činu.

"Omlouvám se ti, Safiyo, jménem Katariny," vložil se do toho Corvin, jeho kajícn